Informace, které naleznete v tomto článku neobsahují žádnou cenzuru. Je to absolutní pravda o historickém i aktuálním dění v Libyi. Mám mnoho kontaktů s lidmi, kteří v Libyi žijí - rozhodně mají jiný názor a mluví o jiné pravdě než té, kterou nám zde servírují média. Osobně doufám, že se nedostanu do problému s Libyjským klubem v Praze, který spravuje ambasádu a který nám zde veřejně lže o situaci v Libyi. Pan Dia Eddin Felfel hrdě na stránkách tohoto klubu vyvěsil vlajku přechodné národní rady. Jako klub podporující NATO se mu to určitě do budoucna vyplatí.
Libyjci alá Senussi Google
Jak to všechno začalo?
Příběh této války a vůbec vzájemných vztahů lidí v Libyi začal už před mnoha roky. Je to přesně 100 let, kdy se Libye až do roku 1943 stala Italskou kolonií. Po druhé světové válce se bývalá Italská severní Afrika rozdělila na tři historické regiony - Kyrenaika, Tripolsko a Fezzán. První dva regiony byly pod správou Velké Británie a ten zbývající spravovala Francie. Na konci čtyřicátých let minulého století začaly rozsáhlé nepokoje a to byl důvod pro OSN, aby rozhodla o osamotnění Libye. V roce 1951 se spojením Kyrenaiky, Tripolska a Fezzánu stal nezávislý federativní stát Libye jako Libyjské království pod vládou krále Idrise I. z rodu Senussi, což byla politicko-náboženská dynastie v Libyi založená v Mekce roku 1837.
Král Idris I. věnoval velkou část jeho mladého života snaze o vyjednání nezávislosti pro Kyrenaiku. Pro představu jak byly regiony rozděleny přikládám obrázek.
Hlavním městem v té době bylo město Benghází, což bylo také město kde začaly demonstrace proti režimu Muammara Kaddáfiho v roce 2011. Právě toto město se nachází na severu Kyrenaiky o kterou se král snažil dlouhou dobu a kterou také díky spojenectví s Velkou Británií získal. Právě po uznání samostatného státu Libye už král neměl pod správou pouze region, který mu byl nejbližší, ale také ty dva zbývající. Jako vládce, který spolupracoval s Británií, Francií a USA rozhodoval o správě v celé zemi. Zahraniční společnosti (hlavně ze západu) díky králi získávaly lukrativní zakázky na ropu, zemní plyn a jiné. V té době v Libyi nebyla žádná infrastruktura. Idris I. jako monarchista neposouval stát vpřed. Byla vysoká negramotnost, žádné lékařské vzdělání, vodovodní síť, ekonomický růst a další. Jako spojenec se západem tyto důležitosti přenechával mocnostem a vůbec nebral v potaz, že díky jeho počínání Libyjský lid pomalu ztrácí vlastní bohatství této země.
Právě z těchto důvodů v roce 1969 proběhl vojenský puč vedený skupinou plukovníků pod vedením Muammara Kaddáfího, který nemohl souhlasit s tím, aby Libye spadla do rukou západu za spolupráce krále Idrise. Situace v Libyi se změnila vývojově k lepšímu. Většina Libyjců měla bezplatné a vynikající vzdělání, začala se tvořit infrastruktura, obranné složky se začaly zdokonalovat, nemocniční zařízení, školy a další. V tomto směru to bylo pozitivní, ale zároveň se k moci dostal člověk, který byl až moc silný "nacionalista", aby v zemi mohla fungovat demokracie. Kaddáfi se narodil v Syrtě, tedy na území Tripolska. Po převratu se stalo hlavním městem město Tripolis - tedy bylo to takové přetahování se o moc. Kaddáfi se však zachoval stejně sobecky jako král a lidi, kteří v Bengházi podporovali Idrise nechal vraždit, mučit a tak dále.
Po svržení krále zůstala jedna třetina Libyjců na straně krále a dvě zbývající se přidaly ke Kaddáfimu. Tyto informace jsou potvrzené literaturou, ale také lidmi, které jsem poznal. Nakonec jsem si to dal dohromady. Ta jedna třetina, která zůstala věrná Idrisovi je právě ta třetina z Kyreneiky a jaká náhoda, že právě tam se nachází Benghází - hlavní povstalecká bašta, která začala tuto válku.
Demonstrace, které vyvrcholily v tuto občanskou válku mají své důvody právě v tom, že se zde po desetiletí lidé báli říct svůj názor nesouhlasit s režimem Kaddáfiho. Není to dlouho co jsem se s jedním Libyjcem z Benghází bavil. Když jsem se ho zeptal kdo je těch 2,5 milionu Libyjců na straně Kaddáfiho řekl mi: "Ammar, to on si je koupil."
Už podle této reakce mi bylo jasné, že v Libyi jsou dvě skupiny. Ta menší je právě ta z Benghází a proto potřebují NATO, aby jim pomáhalo zabíjet a čistit cestu. Pro tuto organizaci spojených národů je to však pouze záminka a velká příležitost jak se dostat k moci a opět získat nadvládu nad tímto klíčovým územím severní Afriky jako to bylo v minulosti. Fezzán pod správou Francie a ve zbytku operovala Velká Británie.
Muammar Kaddáfi není člověk, kterého bych obdivoval. Jsem si vědom toho, že je to diktátor, že mu nejde o celý lid Libye jak říká, protože kdyby ano - tato válka by nebyla. Uvědomuji si všechny jeho zápory, ale pokud mám být objektivní - je zde i mnoho pozitivních věcí. Nechci ho posuzovat jako tyrana nebo diktátora, protože v 70-tých letech se k moci dostala drtivá většina dnešních vůdců arabského světa. Je to jejich oběť být tím kým jsou. Tak jako to byla oběť jiných v našich Evropských dějinách.
Libye od 70-tých let začala vynakládat velké finance na zbrojní průmysl, kladl se důraz na vojenské vzdělání. Libye v těchto letech začala usilovat o pozici hlavní regionální mocnosti v Africe. Byly znárodněny zahraniční ropné společnosti, ze země byly vykázány jednotky Britů a Američanů. Kaddáfiho Libye tak začala podporovat povstalecké skupiny v Africe, zvyšovala tak tlak na osvobození celé Afriky od zahraničních mocností. Muammar Kaddáfi jako diktátor a lídr Libye podporoval jednu dobu i teroristy, podílel se na výcviku agentů, kteří prováděli ůtoky v Evropě. Je to nekonvenční způsob jakým se arabské země brání proti kolonizaci jejich území. Já osobně nesouhlasím s jakýmkoliv způsobem zabíjení lidí a sám ani nevím, kde je rozdíl mezi bombardováním civilistů a mezi nastraženou bombou na veřejném prostranství. Na mnoha záznamech například z Alžíru z února roku 1988 Kaddáfi mluví k Africkým zemím kde popisuje dobu, která má přijít. Mluví o tom, kdy se USA spojí s Evropou, Israelí a začnou okupovat arabský svět a proto Kaddáfi podporoval všechny organizace, které by jakkoliv tuto hrozbu mohly zastavit. Marně.
V roce 1991 dva libyjští tajní agenti byli obviněni Spojeným královstvím a USA z účasti na explozi dopravního letadla letu Pan Am 103 u Lockerbie. Rada bezpečnosti OSN vyvíjela nátlak, aby Libye spolupracovala s vyšetřovateli letů UTA 772 a Pan Am 103, zaplatila odškodné rodinám obětí a zastavila veškerou podporu terorismu. Libye však odmítla. Rada bezpečnosti OSN tak uvalila sankce proti Libyi. Dovolím si poznamenat, že Kaddáfi nikdy nepřijal zodpovědnost za tento útok - považoval to jako za spiknutí mít důvod být proti Libyi agresivní.
V roce 2000 začala Libye dramaticky měnit jejich politické vztahy vůči západu. V roce 2003 se Kaddáfi rozhodl zastavit program na výrobu zbraní hromadného ničení a zaplatil částku 3 miliardy euro na odškodnění rodin obětí z útoku u Lockerbie. Tento krok západ přivítal jako možnost k znovuobnovení vztahů s Libyí a zařadil je tak do mezinárodních společenstev. Od roku 2003 Libye začala usilovat o normalizaci vztahů s EU a USA. V roce 2004 prezident George W. Bush ukončil hospodářské sankce vůči Libyi a současně s ní navázal mezinárodní styky. V lednu 2004 se konala první oficiální návštěva Libye, a to delegací amerického Kongresu.
Muammar Kaddáfi změnil svůj postoj vůči životu a vůbec vůči světu. Kaddáfiho zelená barva je symbolem pro vytvoření domova v Africe. Šlo o transformaci pouště na zeleň, vytvořit tak nový svět ve kterém nebude hlad. Svému otci slíbil, že jednou nakrmí celou Afriku i když v té době trpěl sám hlady. Napsal svou Zelenou knihu, která ukazuje jak by měl být veden život. Například podle této knihy každá rodina v Libyi ze zákona vlastní svůj domov neboť pro rodinu je domov základem. Usiloval o spojení celé Afriky. V roce 2009 se Kaddáfi setkává s Obamou, Sarkozym, Berlusconim a dalšími. Mluví o arabském světě a o sjednocení Afriky. Jak víme, nepovedlo se mu to neboť velmoci jako USA nebo EU ví, že by to bylo proti jejich zájmům. Osamostatnění Afriky by znamenalo ekonomický pád celého světa. Nadále právě na těchto územích je tak moc důležitý plyn a ropa.
EU a USA dluží Libyi obrovské stamiliardové částky(€) za ropu. Libye požadovala vrátit do roku 2012 požadovanou sumu nebo přestane dodávat ropu a plyn. Udělejme si sami obrázek o tom co by to znamenalo pro celý svět v době, kdy je už tak krize v státech EU či USA.
Začala tedy ilegální válka proti Libyi.
Jak všichni víme, koncem roku 2010 začaly demonstrace v arabských zemích. Egypt, Tunis, Libye, Sýrie a další. Bylo logické, že i když první nepokoje nezačaly v Libyi tak se tam určitě dostanou a právě díky tomuto kroku mohla začít kampaň proti režimu Muammara Kaddáfiho, která začala ve městě Bengházi. Jak jsem již zmiňoval, právě toto město už v historii a následně i v dnešní době bylo hlavním městem odporu proti Kaddáfimu neboť tam stále žili lidé, kteří podporovali monarchistickou dynastii krále Idrise I. Právě proto na vlajce dnešní Libye vidíme měsíc a hvězdu. Tento symbol je symbolem dynastie Senussi.
Nechci, aby to vypadalo tak, že se stavím proti těmto lidem. I tito Libyjci mají svou pravdu a také jim právem náleží. Byli i přes jejich vůli ovlivňováni lidmi, kteří nesdíleli stejný názor. Umírali jejich přátelé, ženy, muži jen proto, že si dovolili nesouhlasit s Kaddáfiho Libyí, umírali proto, že nechtěli za svého vůdce Muammara Kaddáfiho. Osobně nebudu ani vyjadřovat svůj vlastní názor co je pro Libyjce lepší, jestli spojenectví se západem a získání tak demokracie, díky které ztratí svou vlast nebo raději Libyjská Jamahiriya, což je socialistický stát, který pro dvě třetiny Libyjců znamená skutečnou demokracii. Vím, že my Evropané to s těží pochopíme. Mohl bych se o tom rozepsat, ale to až v jiném článku.
Libye je stát, kde se zákony a požadavky lidí neřeší cestou kdy hlava státu nebo pár vyvolených rozhoduje o životě občanů. Ve větších městech jsou obrovské haly, ve kterých se sejde tisíce obyčejných lidí a veřejně skrze mikrofon sdělují své požadavky, řeší je a baví se o nich před vládními činiteli, kteří následně vše zapisují, debatují, mění zákony a přizpůsobují práva pro lid. Říká se tomu "volby mas". Proč o tom mluvím? Jak jsem již zmiňoval, velká část Libyjců je na straně Kaddáfiho což znamená, že i skrze tyto "volby" právě Kaddáfiho lidi určují jak se bude stát vyvíjet a ve většinách přehlasují ty, kteří jsou v menšině.
Rozumíte tomu? Přišla revoluce v arabském světě a věřte mi, že nemohla nastat lepší situace pro převrat. V Benghází se začala formovat povstalecká bašta, která už od začátku mávala tou "novou" vlajkou (jakoby na to čekali celou dobu), tisíce lidí vyšlo do ulic s tím, že protestují proti režimu, který jim nevyhovoval. Na to by měl mít každý právo. Viděli jsme davy lidí, kteří protestovali proti zákonům stejně jako se protestuje po celém světě. Tyto protesty však začali zneužívat vnuci a synové těch, kteří před půl stoletím ztratili "svou" Libyi a proto nemohla nastat lepší situace - díky které by mohli získat zem, která podle nich patří pod vládu Senussi. Jaká náhoda, že syn libyjského kurunního prince Hasana as-Senussiho - tedy Muhammad as-Senussi (prasynovec krále Idrise I.) emigroval v roce 1988 do Velké Británie kde získal vzdělání a v roce 2011 veřejně promluvil na podporu protestujících. Vyjádřil svou soustrast s hrdiny, kteří padli pod Kaddáfiho silami a vyzval mezinárodní společenství k okamžitému zastavení zvěrstev, kterých se údajně Kaddáfi dopouštěl při demonstracích, které vypukly v roce 2011. Nadále 24. února 2011 (měsíc před bombardováním Libye) poskytl rozhovor televizi Al-Jazeera, ve kterém vyzval mezinárodní společenství, aby podpořilo odstavení Kaddáfího od moci a pomohlo tak zastavit stávající masakr. Odmítl slova o občanské válce prohlášením: "Libyjský lid a národ dokázaly, že stojí pospolu". Muhammad as-Senussi nemluvil o všech Libyjcích, ale o těch, kteří jsou na jeho straně.
Kaddáfiho vojáci použili hrubé síly proti demonstrantům - budoucím rebelům, kteří úmyslně vytvářeli nepokoje tím, že napadali občany věrné plukovníku Kaddáfimu. Právě to byl důvod proč armáda byla do Benghází povolána a právě na to čekaly západní mocnosti, které s tímto krokem už dávno počítaly. Kampaň mohla začít. Ilegální válka v Libyi pod režií západního světa za účasti Libyjských Senussistů, agentů z Al-Kaídy, žoldáky z ostatních arabských zemí a v neposlední řadě USA a NATO.
Jak se mají věci po sedmi měsících probíhající války v Libyi? Proč tato válka trvá tak zatraceně dlouho, když Libyjci chtějí změnu a podle všech západních informací drží spolu a nepokoje vytváří jen Kaddáfiho vojáci? Protože je to všechno lež. Tato válka probíhá následujícím způsobem. Ze začátku USA bombardovalo Tripolis, kde zasáhla všemožné důležité cíle, jako zásoby zbraní, komunikační zařízení a jiné. Zavedli bezletovou zónu a NATO začalo kontrolovat celé území Libye. Od Benghází až po Tripolis je to přes tisíc kilometrů. Viz obrázek >zde<. Tato operace funguje tak, že rebelové jezdí od města k městu a kontrolují každý kout. Neexistuje, aby jste vůbec řekl jméno Muammar Kaddáfi nebo snad vyslovil svůj názor že stojíte na jeho straně, protože zcela jistě příjdete o svůj život. Ženy jsou pak znásilňovány. Zde je video, kde rebel uřízne hlavu vojákovi na Kaddáfiho straně. Jen pro silné povahy >zde<. V momentě kdy rebelové narazí na odpor přichází na scénu NATO, které nekontrolovatelně bombarduje místo odporu. Proto Libyjci přezdívají tyto rebely krysami, neboť se vždy schovají, nechají si vyčistit cestu a pak se sběhnou ke své kořisti. Takto to pokračuje celé měsíce. Kdo je na straně Senussi - nemá se čeho bát, v opačném případě to však nefunguje. Ze začátku války všichni neměli takové informace, aby věděli co se vlastně děje, ale už od června se lidé v Tripolisu začali bát, vyšli do ulic demonstrovat za Kaddáfiho zelenou Libyi. Vypadalo to následovně - video >zde<. 1,5 milionu Libyjců podporující Kaddáfiho v den, kdy protestovali proti NATO v Tripolisu na Zeleném náměstí. Překlad toho, co Kaddáfi říká na videu >zde<. Dnes už je to minulost, teroristi z NATO a USA dosáhli svého cíle. Momentálně bombardují Baní Walid, Syrtu a další - umírají civilisté, kteří nechtějí přijmout novou, monarchistickou Libyi, kterou bude Evropa využívat spolu s USA pro své ekonomické zájmy. Bombardováním civilních území je psychickým terorem pro Libyjce, kteří brání své domovy zbraněmi, které jim zbyli. O dalších faktech v této válce vás budu informovat v dalších článcích. Dnes vypadá Tripolis takto >zde<. Lidé oslavují pád a nový vzestup své dynastie, ale že ve stejném momentě NATO s dalšími rebely zabíjí ostatní Libyjce v dalších městech je pro ně bezpředmětné. Tohle je z 24.9 2011 z města Baní Walid, je tam mnoho lidí co jsou na straně Kaddáfiho - >zde<. Co udělá NATO a rebelové? Všechny je zabije? Co ostatní Libyjci žijící v Tripolisu, kteří se bojí o své životy, neopouštějí své domovy? Do Tripolisu se stěhují rodiny z Benghází a dostávají domovy těch, kteří v této válce padli. I my - ČESKÁ REPUBLIKA se na těchto krocích podílíme, protože jsme členem NATO. Věřím, že ať už Libyjci z Benghází nebo z Tripolisu mají jiné představitele v jejich životech tak chtějí to stejné, mír, svobodu a žít ve své zemi, ale na obou stranách jsou i skupinky lidí, kteří to vidí jinak. Pan Dia Eddin Felfel - představitel Libyjského klubu v ČR to možná myslí dobře a chce pro svou zem svobodu, ale za jakých podmínek? Že západní státy budou využívat Libyi ke svým ekonomickým zájmům a to za desetitisíce životů Libyjců, kteří mají rozdílný názor? Můj otec je u armády Libye 32 let, tedy jsem z toho "tábora", který pan Felfel nepodporuje - nechá mě zastřelit? Uděljte si o všem názor sami.
